Dostihový sport

HISTORIE VELKÉ PARDUBICKÉ ČESKÉ POJIŠŤOVNY

V různých publikacích se dříve uvádělo, že Velká pardubická je nejtěžším překážkovým dostihem kontinentu. V určitém smyslu tomu tak určitě bude, v každém případě se jedná o dostih s dlouhou tradicí, jehož historie je více než zajímavá. Jde o dostih, který má svá specifika a kouzlo, který je vrcholem pro české jezdce snící, když ne o vítězství, tak alespoň o účasti v něm. V každém případě je to společenská a sportovní událost s nejdelší tradicí u nás. Vždyť když se začala hrát fotbalová liga, měla Velká za sebou už kolem padesáti ročníků.

Poprvé se Velká pardubická běžela v roce 1874. Ale již několik desítek let předtím se v Pardubicích a přilehlých lokalitách dostihy konaly. Pardubice znal od počátku celý dostihový svět, vždyť ve střední Evropě působila řada trenérů a žokejů z kolébky turfu, z Anglie.

Dostihová dráha v místech, kde se dnes běhá, byla založena v roce 1856. Dnešní podobu má závodiště od prvních poválečných let. Dříve se běhalo až k Popkovicím, a též za tribunami, v prostoru, kde je nyní parkoviště. Po skončení druhé světové války zde bylo zřízeno vojenské letiště a některé pozemky zabrala armáda.

V průběhu historie se několikrát měnil kurs dostihu, naposledy právě v roce 1998, kdy se poprvé závěrečná fáze dostihu po hlavní dráze běžela opačným směrem. Přemístění cíle a otočení běhání na pravou ruku má úzkou souvislost s postavením nové tribuny. Hlavní dráha má dokola 2200 metrů, délka dráhy Velké pardubické je asi 6900 metrů. Koně musejí překonat celkem 31 překážek. Nejznámějším je Taxisův příkop, který je také jedním z nejtěžších skoků na světě. V kurzu je ještě několik dalších obtížných překážek, které často rozhodují o úspěchu nebo neúspěchu jednotlivých startujících. Takovými jsou Irská lavice, Popkovický skok, Francouzský skok, Hadí příkop, Velká vodní příkop, Zahrádky, Velký anglický skok a Havlův skok.

Povrch dráhy je většinou travnatý, část je vedena přes oranice, jejichž podíl však v některých obdobích značně poklesl. V prvních desetiletích tvořily oranice téměř polovinu délky dostihu, později asi třetinu a nyní asi čtvrtinu. Také některé překážky byly pro zvýšení bezpečnosti koní a jezdců upraveny. Naposledy doznaly největší změnu vodní příkopy, kde byly na původním přírodním vodním toku postaveny betonové vany. Bezpečnost se zvýšila, ale "utrpěla" tím obtížnost dostihu. Velký vodní příkop dříve mnohokrát rozhodoval o vítězi, dnes je tato překážka snadno překonatelná a dá se i proběhnout. Také Velký Taxisův příkop byl upraven, když byl částečně zasypán příkop, ale jeho základní parametry se nezměnily.

Od roku 1874 bylo zatím odběhnuto celkem 116 ročníků Velké pardubické, další se poběží v neděli 14. 10. 2007. Nekonala se pouze v průběhu obou světových válek, jednou zabránila jejímu konání nepřízeň počasí, když den předtím začalo mrznout a napadl sníh; Velká se nekonala také v roce 1968 v důsledku známých politických událostí.

Prvním vítězem se stal ve Francii narozený FANTOME/PHANTOME s jezdcem Sayersem v sedle. Celkem se do listiny vítězů se zapsalo celkem 87 jmen koní a 77 jmen jezdců. Nejúspěšnějším koněm historie je ryzák ŽELEZNÍK, který jako jediný dokázal zvítězit čtyřikrát - a to v letech 1987-1989 a 1991. Třikrát dokázalo zvítězit šest koní: BRIGAND v letech 1875, 1877 a 1878, LADY ANNE v letech 1891, 1894 a 1896, EPIGRAF v letech 1957-1959, KOROK v letech 1969, 1971 a 1972, SAGAR v letech 1981-1983 a PERUÁN v letech 1998-2000. Dalších dvanáct koní se zapsalo do listiny vítězů dvakrát. Patří mezi ně například klisna REGISTANA i MASKUL, který má letos šanci zařadit se mezi trojnásobně úspěšné.

Z jezdců dokázal Josef Váňa zvítězit pětkrát, čtyřikrát se ŽELEZNÍKEM, v roce 1997 s hnědákem VRONSKY. Václav Chaloupka má ve sbírce čtyři triumfy, tři s KOROKEM a jeden v roce 1978 s VÁCLAVEM. Stejný počet úspěchů má na svém kontě i skvělý německý žokej Peter Gehm, který byl roce 2001 partnerem hnědáka CHALCO, o rok později vyhrál v sedle MASKULA a následující dva ročníky si připsal s REGISTANOU. Žokej Peter Gehm jako jediný dokázal Velkou pardubickou vyhrát čtyři roky po sobě.

Tři prvenství má ve své sbírce šest jezdců, prvním byl hned na počátku historie Ital Hector Baltazzi, potom se podařilo stejného úspěchu dosáhnout trojici anglických jezdců, kterými byli Fletcher, Buckenham a Geoghegan, na počátku osmdesátých let třikrát zvítězil Pavel Liebich v sedle SAGARA a poslední tři ročníky minulého století vyhrál Zdeněk Matysík v sedle PERUÁNA. Patnáct jezdců zvítězilo dvakrát, naposledy Vladislav Snitkovskij v letech 1994 a 1996, když jeho partnery byli ERUDIT a CIPÍSEK.

V průběhu historie se také dostihu zúčastnilo několik žen. Jako první Lata Brandisová, která dokonce v posledním předválečném ročníku v roce 1937 s klisnou NORMA zvítězila. V šedesátých letech byla pravidelnou účastnicí Eva Palyzová, která v letech 1965 a 1971 získala velice pěkná umístění, když s Cavaletem a Metálem vybojovala druhá místa. Dalšími pak byly Angličanka Charlotte Brew, Jana Nová, R. Charvátová, Martina Růžičková. Zatím poslední sedmou amazonkou byla Lucie Baluchová, která v roce 1997 vybojovala s Grettym třetí místo.

Časový rekord drží MASKUL, který v roce 2005 (115. Velká pardubická České pojišťovny) absolvoval celý dostih za 09:11,25 minut. V poválečném období, kdy dráha doznala zásadních změn, byl jako nejlepší uváděn čas francouzského ROYAN DE LUNE, vítěze z roku 1947, jeho čas později překonali v roce 1961 GRIFEL, hned o rok později GABOJ a v roce 1973 anglický STEPHEN´S SOCIETY. V roce 1987 vyběhl ŽELEZNÍK čas 9:56,13 - poprvé se běželo pod 10 minut. Již tři roky poté vyběhla při jubilejní sté Velké pardubické LIBENTÍNA čas 9:49,4. Tento rekord vydržel jen do roku 1996, kdy zvítězil CIPÍSEK v čase 9:35,00. Potom tento čas dvakrát překovali PERUÁN a REGISTANA. Posledním rekordmanem je zmíněný MASKUL. Vyběhnutý čas sice svědčí o kvalitě vítěze, ale je velice často přímo závislý na počasí a stavu dráhy. Jednotlivé ročníku byly poznamenané také různými změnami v kursu. Proto je čas vítěze údaj víceméně statistický a nelze z něho vyvozovat vážné závěry.

V počátcích historie byla startovní pole nepočetná, často pouhých okolo pěti koní, jednou dokonce běžela jen trojice statečných. Koně byli většinou zahraničního původu, nejvíce německého, anglického a maďarského. Stejné to bylo i s jezdci. Proto také na listině vítězů v prvních desetiletích figurovala jména anglická, německá a italská. První Čech zvítězil v dostihu až v roce 1902 - byl jím Ulrich Rosák.

Vedle současných, dosud aktivních účastníků dostihového provozu, žokejů Josefa Váňi a Václava Chaloupky, najdeme na listině vítězů slavná a známá jména jako Rudolf Popler, vysokomýtský rodák, který přišel na pardubické dráze tragicky o život, Lata Brandisová, Miloš Svoboda, přeloučský rodák a historik Velké pardubické, Voloďa Prachov ruský trenér před časem působící v Pardubicích, a také jméno pozdějšího mnohonásobného rovinového šampióna trenéra Františka Vítka. Za zmínku stojí jmenovat i Angličana George Williamsona, který je jediným jezdcem, který dokázal zvítězit jak ve Velké pardubické, tak i ve Velké národní steeplechase v Liverpoolu.

Z trenérů je nejúspěšnějším MVDr. Čestmír Olehla, jehož svěřenci zvítězili šestkrát (čtyřikrát ŽELEZNÍK a dvakrát REGISTANA), pěti úspěchy se může chlubit František Holčák (VALENCIO, LIBENTÍNA, RIGOLETTO, ERUDIT a MASKUL), čtyřnásobně úspěšnými pak jsou Ing. Václav Chaloupka (3x KOROK, 1x VÁCLAV) a Václav Čermák (3x SAGAR, 1x FESTIVAL). Lenka Horáková je první vítěznou ženou trenérkou, když jejím osudovým koněm byl PERUÁN. Čtyřikrát jako trenér byl úspěšný i Josef Váňa CIPÍSEK, VRONSKY, CHALCO a DECENT FELLOW).

zdroj: http://denyszka.blog.cz/0801/historie-velke-pardubicke